Celkově na mě kniha pH zázrak udělala podobný dojem jako Hulda Clark, akorát že je to o výživě. Autor Robert Young je tedy výzkumník s obrovsky rozsáhlou praxí, který se v jakémsi druhém plánu snaží (stejně jako Hulda) dodat své práci vědeckou kredibilitu a fatálně v tom selhává.
Jinými slovy jeho metoda může být dost možná velmi účinná, ale pokud jde o argumentaci, působí to docela směšně — např. odmítá Pasteura s jeho tezí o přenosu choroboplodných zárodků a tvrdí, že všechny nemoci máme v podstatě v sobě a propuknou toliko, když nastanou příhodné vnitřní podmínky. Jakkoli jsem otevřený novým vědeckým pohledům, tohle mi tedy přišlo jako docela silná káva. Young je také propagátorem mikroskopické analýzy krve, která je všeobecně odmítána jako pavěda a šarlatánství motivované snahou legitimovat prodej předražených léků a potravinových doplňků (alespoň podle krátké rešerše přes Google a Wikipedii).
Na druhou stranu nelze popřít, že z Younga čiší jistá upřímnost, podobně jako u Huldy. Došel jsem tedy k závěru, že při čtení je třeba důsledně rozlišovat mezi praktickými závěry výzkumu a teoretickou omáčkou, kterou se Young snaží svůj výzkum obhájit. Zatímco to první dává hlavu a patu, to druhé nestojí ani za další zmínku.
Hlavní teze knihy se dá vyjádřit asi tak, že zdraví škodí kyselinotvorná strava (nikoli kyselá), a proto je nutné omezit konzumaci potravin, které okyselují vnitřní pH organismu (respektive jsou energeticky náročné na pH neutralizaci). Podle Younga jde především o cukr ve všech podobách (tedy i med, umělá sladidla či sladké ovoce!), mléčné a kvašené výrobky (včetně běžného pečiva), skoro všechno maso (hlavně s vysokým obsahem kyseliny močové), vařená jídla (ztrácejí zásadotvorný potenciál) a průmyslově zpracovaná strava (z podobných důvodů jako u Huldy).
Když to obrátím, základ programu (jak Young svou dietu nazývá) tvoří především čerstvá tmavá zelenina, ale také luštěniny, ořechy, pohanka, sója a pár dalších druhů potravin. To sice vypadá na první pohled dost brutálně, ale je tam ještě jeden důležitý faktor pravidla 80/20 — po úvodní pročišťovací fázi, která je přísnější, se přechází na režim, který dovoluje konzumaci kyselinotvorných potravin až do 20 % z celkového objemu stravy. Není tedy problém holdovat čemukoliv nezdravému, je-li to zhruba ve čtyřnásobném množství vyváženo zásadotvornými potravinami.
Důležitou součástí programu jsou také potravinové doplňky. Původní podezření, že by Youngovi mohlo jít hlavně o propagaci vlastního businessu, se nepotvrdilo. Young sice doporučuje pravděpodobně své pH kapky, ale dává také velice rozsáhlá doporučení doplňků nejrůznějšího druhu a kapitola rozhodně patří k vrcholům knihy. Mimo jiné doporučuje Uňu de Gato, Lapacho, kůru ořešáku, koloidní roztoky, mladý ječmen (podobně jako ten slovenský alternativní chirurg Jurkovič), ale další desítky doplňků vycházejících z farmaceutického výzkumu. Pro mne osobně byla tato část knihy nejpřínosnější.
Young tedy přichází s vlastním vysvětlením všeho a tvrdí, že v podstatě i vegetariáni a ovotariáni se stravují nezdravě, protože na cukry bohatou stravou podporují růst plísní, mohou se tedy po čase cítit slabě a nemocně stejně jako normální strávníci (to potvrzují i některé nezávislé výzkumy, na které jsem narazil). Na druhou stranu kniha ještě neobsahuje např. poslední objevy o možné škodlivosti sóji a sojových výrobků (údajně snižuje imunitu a u dětí do 3 let může dokonce narušit vývoj celého imunitního systému!).
