středa 22. března 2017

Na volné noze: Podnikejte jako profesionálové

Tak je to venku! Moje kniha Na volné noze: Podnikejte jako profesionálové vychází u Melvilů (❤) a právě jsme spustili web s objednávkou i ukázkami — první výtisky odešlou a předají čtenářům už příští středu.

Tohle je pro mne chvíle zvláštní nejistoty, protože celou knihu četli dosud (kromě mě a korektora) vlastně jen 4 lidé: Vendula Kurkova jako odpovědná redaktorka a Michal Kašpárek, Tomáš Baránek a Daniel Gladiš coby skvělí a neúprosní oponenti. Mohu tedy jen hádat, jak se bude líbit ostatním a neobligátně poděkovat:

Jan Melvil je vynikající vydavatelství nejen navenek knihami, které vydává, ale i unitř tím, jak funguje. O naší více než roční spolupráci mohu hovořit jedině v superlativech. Projektový tým měl 18 lidí, přesto jsem se za celou dobu jsem nesetkal s jedinou známkou neprofesionality či šlendriánu. Potkat se s Panem Melvilem takto osobně je až metafyzický zážitek. Každému autorovi bych jeho péči a pozornost přál. Prostě borec!

Venda, Michal, Tomáš i Dan mi nesmírně pomohli knihu vylepšit a stejně tak desítka statečných, odborných oponentů: Michal Hanych, Pavel Minář, Jakub Vrána, Dušan Janovský, Adam Zbiejczuk, Jan Řezáč, Dan Šácha, Mira Vlach, Petr Koubský a Daniel Morávek — nedokážu si představit, jak bych knihu dotáhl bez jejich pomoci.

Lenka si zaslouží největší dík zvlášť, protože celý rok byl mimořádně náročný a často jsem psal o večerech i víkendech. Teď máme konečně prostor i na dovolenkování, zábavu nebo Retreat.cz. Moc mi pomohla a bez ní by mě to psaní ani nebavilo.

Dal jsem do toho všechno a teď mohu jen doufat, že se kniha dostane do správných rukou. Za ten rok práce to každopádně stálo!

Robert Vlach: Na volné noze

čtvrtek 16. března 2017

The Economist

V uplynulých dvou měsících jsem tady na Kanárech (zítra letíme domů) zhltal všechna týdenní vydání časopisu The Economist. A musím se přiznat, že jsem polapen — právě jsem objednal zkušební předplatné za €20 na 3 měsíce a už se těším, až mi začne chodit do schránky i nově nainstalované appky. Economist jsem měl rád vždy, ale teprve díky kontinuálnímu čtení jsem si jej zamiloval. Tak dokonalé pokrytí světového dění ve společnosti, politice, byznysu, vědě a technologiích (ale i v kultuře či sportu), navíc s citem pro významné lokální události prostě nemá jinde obdoby. A nenechte se zmást názvem, je to mnohem více o událostech a trendech než o ekonomii. Jednoznačně nejlepší časák, jaký jsem kdy sledoval.

čtvrtek 2. března 2017

Michael Lewis: The Undoing Project

Michael Lewis vydal zevrubný, avšak intelektuálně nekritický životopis Kahnemana a Tverského. The Undoing Project je ovšem mnohem čtivější a přístupnější než Kahnemanovo Myšlení, rychlé a pomalé, pročež knihu nelze nedoporučit. Přiznám se, že je pro mne těžké Lewisova díla recenzovat, protože jeho styl žeru a témata, která si vybírá (finanční trhy, profesionální sport) jsou mi hodně blízká, navíc je podává způsobem, který je z mého pohledu zcela ojedinělý. Tato kniha není výjimkou. Četla se sama a jako po másle, na Kahnemanovu a Tverského průkopnickou práci v oblasti psychologie a behaviorální ekonomie nahlíží striktně optikou jejich nečekaně pestrých životů, což v konečném důsledku znamená, že i člověk, který Kahnemana nebyl s to dočíst, zde snadno vstřebá všechny zásadní závěry jejich společné práce. Lewis duo představuje jako nerozlučnou tvůrčí dvojici, jejíž spolutvorba má kulturní dopad srovnatelný s duem Lennon-McCartney, o tom vědeckém ani nemluvě. Ba co víc, Lewis jejich vztah líčí coby platonickou love story a ať už to byla pravda či nikoli, rozhodně mu ji uvěříte. Knize chybí jediné — špetka kritického myšlení. Osobně jsem dost skeptický ke Kahnemanovým názorům na uplatnění behaviorální eknomie pro řízení celých ekonomik, jak je předestírá (či spíše prosazuje?) v Myšlení a Lewis mu je bohužel spolknul i s navijákem. Intelektuálně je tak staví nekriticky na roveň závěrům základního výzkumu, což je pro mne jako liberála skeptického k řízení ekonomiky shora dost silná káva. Ale budiž, jde o tutéž výhradu, jakou jsem měl před časem k Myšlení a tahle kniha k ní jde skvěle do páru. Jako Lennon-McCartney, jako Kahneman a Tverský…


PS: Lewisova kniha kongeniálně páruje původní Kahnemanovu obálku — tužka a guma, font, prohození titulu a jména autora…

čtvrtek 9. února 2017

Robert Cialdini: Pre-Suasion [Před-svědčování]

Mnozí intelektuálové, když zestárnou, stanou se jednoduše irelevantními, či přímo karikaturou sebe sama v létech své největší slávy. Překvapivě to tolik nepostihuje podnikatele (které soudí velmi přísně trh) a vědce, protože jejich práce je součástí většího korpusu vědění a podléhá neustálému testování všech tvrzení a hypotéz. Robert Cialdini (*1945) je tak trochu obojí — eminentní výzkumník a vědec, ale také autor úspěšného bestselleru Zbraně vlivu, jehož volné pokračování s názvem Před-svědčování vyšlo nedávno česky.

Před-svědčování je kniha hodná svého předchůdce i Cialdiniho odkazu. Zatímco Zbraněmi vlivu bojoval proti tvrdé manipulaci na všech frontách, zde nasadil mnohem smířlivější tón a zkoumá spíše nezaujatě a vědecky, jak vlastně dopředné ovlivňování funguje. S důležitým varováním, že ty, kteří se pokusí tyto znalosti zneužít, obvykle potká zasloužená odplata. Výhodou pro náročné čtenáře je mnohem více odkazů na soudobý vědecký výzkum, nevýhodou pak menší množství příběhů, jimiž tak halasně řinčely Zbraně vlivu. Ale faktický problém to není a třeba pasáž, v níž japonský diplomat Čiune Sugihara zachrání před koncentrákem 6000 židů, vás zcela jistě dožene k slzám. Spielberg hadra!

Jiný kritik by mohl Před-svěčování vytknout, že to není kniha ryze praktická (napočítal jsem přesně 1 tip do každodenního života, a to sebemanipulace podmínkou pokud-když-tak). Ale vytýká snad někdo Kahnemanovi, že jeho Myšlení, rychlé a pomalé není dost návodné pro firemní team-buildingy? Těžko. Před-svědčování je prostě ten druh literatury, který působí hlouběji a o to trvaleji. A než se nadějete, ovlivní to, jak žijete, nebo jak děláte svůj byznys.

neděle 22. ledna 2017

Rosemary McCarney: The Way to School [El camino a la escuela]

Je spousta dětských knížek, které s Rikim přečteme, a zde ani na čtenářském blogu o nich nepíšu, protože by se jaksi míjely publikem. Ale tahle za to stojí. Protože je výjimečná. Jmenuje se The Way to School (Cesta do školy) a napsala ji Rosemary McCarney. Na celostránkových fotografiích ukazuje, kudy a jak putují malé děti do školy v různých koutech světa — po visutém laně jako školačky z Nepálu na obrázku, na lodích, vratkých vorech, přes říční brod, horskými stezkami, po vysokánských skalních žebřících, na buvolovi, na sněhu za psím spřežením, přes zborcené mosty a pukající ledové kry někde v Himalájích… Je to knížka útlá a psaná bez velkého sentimentu, ale dětské duši řekne o dnešním světě víc než kytice lidových pohádek. Vlastně tím ohromila i mne. A teď děcka, sbalit mačety, cepíny, kladky, a zítra zase alou do školy!