pondělí 7. srpna 2017

B. Obermayer & F. Obermaier: The Panama Papers

Další knižní zklamání letošního jara — The Panama Papers od novinářů, kteří za celým odhalením stáli a byli v přímém spojení s anonymním zdrojem. Až mě trochu udivuje, že ji Nakladatelství Host chce skutečně letos vydat. Kniha je po německu precizní, ale nudná, obsahuje přesně 0 ‰ humoru, takové nealko pivo, no. Aby nedošlo k nedorozumění, oceňuji snahu o přesnost, přinejmenším jde o nebulvarizující pohled na práci investigativních novinářů i samotné pozadí obsahu Panama Papers, který už byl ovšem sám obrovsky medializován a skandalizován dříve. Kniha tak na 350 stranách rozepisuje něco, co mohl v úplnosti obsáhnout i 200stránkový titul. Nejvíc mi ovšem vadila zaujatost autorů, která jako by vypadla z manifestu levicového Occupy hnutí. Takže ano, sice se krátce zmíní o legitimních důvodech pro využívání daňových rájů, jako je třeba ochrana majetku před zločinným režimem, ale jinak je mezinárodní daňová optimalizace zavrženíhodná, nečestná a nepřijatelná. Opravdu? Socialistickou optikou možná ano, tou liberální však nikoli — podle ní je daňová soutěž mezi státy pro trh zdravá a brání mj. absurdně vysoké míře zdanění. Ačkoli jsem si tedy rád početl o nekalých praktikách v Mossack Fonseca, jako liberál nesouhlasím se širší interpretací, kterou autoři čtenářům jedním dechem podsouvají.

neděle 6. srpna 2017

Cixin Liu: Death's End

Death's End neboli Konec smrti je závěrečný díl epochální čínské sci-fi trilogie, která se po zásluze zapíše do dějin žánru. Liu Cixin (Liou Cch'-sin) není žádný mistr pera a jeho jazyk i sloh je relativně strohý, to může být ovšem i důsledek anglického překladu. Zato má ale imaginaci přesahující hranice tohoto vesmíru. Doslova. Zatímco 1. díl Problém tří těles se odehrával v současnosti, 2. díl The Dark Forest v dohlédnutelné budoucnosti, tento se řítí do neznáma rychlostí věků. Tomu odpovídá i epická délka 29 hodin a celá trilogie jich má na Audible 65 — ano, čtete dobře, téměř 3 dny čistého času v autorově literárním vesmíru! Téma vývoje lidské civilizace po boku mimozemského života (a jemu navzdory) stále dominuje, ale právě tak silné jsou ostatní motivy bližší naší současnosti — vývoj kultury, vědy, mezinárodní politiky, umělé inteligence, maskulinity či zkoumání vesmíru. Propracovanému celku nelze takřka nic vytknout, snad jen určitý chlad a nezaujatost lidskou malostí, ale to je zjevný důsledek nedohlednou velikostí plátna, na nějž autor svou představu nanesl. Máte-li rádi sci-fi a trpělivost přežvejknout relativně slabší první díl, rozhodně doporučuji. Pro mne je celá trilogie žhavým kandidátem na knihu roku.

neděle 16. července 2017

Cixin Liu: The Dark Forest

The Dark Forest (Temný les) je grandiózní pokračování čínské sci-fi trilogie; mimořádný román a za mě silný kandidát na knihu roku. Prvnímu dílu Problém tří těles (Host, 2017) jsem vytýkal řadu rušivých nedostatků, které zde takřka vymizely, jakoby na knize pracoval úplně jiný, proměněný autor. Výsledkem je čistá forma vybroušená tisícem fantazijních faset v bezchybný literární tvar. Tento, o poznání delší a bohatší díl pokrývá celá dvě století následující po tom předchozím a místo pohledů do ponuré čínské minulosti, promýšlí cestu příběhu vpřed, do budoucnosti a vzhůru do kosmu. Vize autora je uvěřitelná, smysluplná a chytrá, je zábavné ji číst i když odbíhá stranou, tu s narážkou na Huxleyho Nový svět, Clarkovu Odysseu či zradu technologií ne nepodobnou Goodmanovým Zločinům budoucnosti. Vyvrcholení hlavní příběhové linie je dechberoucí a nečekané, přitom dává smysl, jako v dobré detektivce. Napětím jsem skoro nedýchal a teď už se jen nadechnout do nejdelšího závěru trilogie. Na Audible má bezmála 30 hodin!

úterý 11. července 2017

P. Tetlock & D. Gardner: Superforecasting [Superprognózy]

Superforecasting (česky Superprognózy) je docela ucházející kniha, která bohužel padá za oběť svému marketingu, názvem počínaje, egem a sladkými přísliby autora konče. Podle titulu, obálky a vlastně celé první poloviny knihy jsem čekal závěry přelomové studie předpovídání budoucnosti. Problém však vidím v tom, že superprognostici, s nimiž autorův výzkum pracoval, se nesnažili něco samostatně věštit, ale reagovali pouze a jedině na položené otázky typu Jaká je pravděpodobnost, že se do konce roku 2017 stane to a to? Což má dva zřejmé nedostatky: 1) Takováto úloha je mnohem jednodušší než předpovídání událostí z předem neomezeného a vlastně nekonečného pole možností. 2) Najít tu správnou otázku je v konečném důsledku důležitější a řádově náročnější než sama odpověď. Světové dění mnohdy rozpohybují události, které nikdo nepředvídal. Ne proto, že by šlo nutně o černé labutě, ale protože pole možností je nesčetněkrát větší než úzce definovaná úloha jedné otázky. Až do konce knihy jsem čekal, jestli se k tomuto zásadnímu nedostatku autor nějak postaví, ale bohužel marně. Zato jsem musel přetrpět poznámky o historickém významu autorovy studie a účelové zmínky o osobní známosti s Kahnemanem či Talebem. Tetlockovi superprognostici jsou ovšem spíše než skuteční předpovídači takoví lepší bookmakeři. Přitom stačilo málo: ubrat na bombastických claimech, přidat trochu pokory a tohle mohla být docela pozitivní zpráva o lidech, kteří se snaží přistupovat k pravděpodobnostním predikcím vědecky a jde jim to. Pokud vás předpovídání věcí budoucích zajímá, vydělte buzz této knihy třemi a dostanete výsledek, který vás obohatí a nezklame.

Dodatek: Přemýšlel jsem o této knize dva měsíce před tím, než jsem napsal tuto recenzi, a stále si myslím zhruba totéž: Podnikatel, manažer, investor, politik nebo jiný decision-maker přistupuje k předpovídání budoucnosti v zásadě opačně než Tetlockovi superprognostici: Má před sebou nejistou budoucnost, takřka nekonečné pole možností a sám se musí rozhodovat na základě znalosti této neuzavřené množiny problémů a jejich částečné predikce či prevence. Nestačí mu položit si jednu otázku (ani dvě, ani tři) a určit pravděpodobnost. Naopak, pracuje s mnoha různými scénáři, které jsou výsledkem jeho vlastí analýzy situace, ale i nejistoty, jaké otázky si vlastně pokládat a proč. Něco takového, jen mnohem důsledněji a systematičtěji, bych čekal od superprognostiků, ne jen evaluaci rizika na základě předvýběru otázek. To jen pro dovysvětlení, proč mě kniha zklamala, jakkoli nezpochybňuji výzkum jako takový, ten mi přijde v pořádku.

neděle 2. července 2017

Liou Cch'-sin: Problém tří těles

Problém tří těles je vůbec první asijská science fiction, která získala prestižního žánrového Huga, snad i proto, že se jako hard sci-fi obrací ke kořenům žánru. Jaká je? Český překlad anglického překladu z čínštiny zvládl obdivuhodně Aleš Drobek a vzhledem k užité vědecké terminologii to rozhodně neměl lehké. Kniha jako taková je rychlá, místy akční, plná neotřelých nápadů. Humanistu potěší velmi kritický pohled na čínskou kulturní revoluci, zcela nečekaný u prominentního čínského autora. Nejslabší je pak psychologie postav, člověk coby mravenec světodění zde mnohdy umírá rychleji, než čtenář stihne postavu vstřebat a zapojit do představy fiktivního světa. Výsledkem je solidní scifárna, která nezklame, pobaví, ale ani nijak zvlášť neohromí. Na čtení k moři nicméně fajn, už mám rozečtený druhý díl trilogie The Dark Forest (na Audible je na rozdíl od toho prvního dostupný k zakoupení).