středa 13. prosince 2017

Otto Bohuš: Orbis Tweetus

Copywriter Otto Bohuš vydal první twitter knihu na světě ilustrovanou fanoušky! Když roce 2015 tvítoval jeden aforismus denně, vyzval je k vizuálnímu ztvárnění a výsledkem je unikátní kniha Orbis Tweetus. Byť byla financována z úspěšné crowdfundingové kampaně, nakonec se i dobře prodává a dělá dobré jméno svému autorovi, který do ní obtiskl roky zkušeností s psaním na volné noze. Ano, i takhle chytře se dá dělat freelance marketing. A kniha je skvělá, určitě si ji kupte.

čtvrtek 2. listopadu 2017

Gary Taubes: The Case Against Sugar

Máte mlsný jazýček? Rádi pijete kolu? Nebo si jen tu a tam zobnete něčeho sladkého — cukr (či med) do čaje, dortík či zmrzlinu? Pak byste si každopádně měli přečíst tuto knihu o naší posedlosti cukrem. Doporučil mi ji kamarád, překladatel, kterému změnila od základů život. Před nějakým časem u něj diagnostikovali počínající cukrovku druhého typu a tato kniha mu pomohla zaměřit se na hlubší příčinu a řešení. Přestal jíst cukr a během několika málo měsíců se jeho stav výrazně zlepšil.

Nicméně, The Case Against Sugar není kuchařka, ani nepředkládá konkrétní výživové či lifestylové doporučení. Je to rigorózní, vědecká, perfektně zdokumentovaná práce o závažných rizicích konzumace cukru a sladkého obecně. A je tak mistrně napsaná, že se pravděpodobně budete ptát: Kdo je sakra Gary Taubes? Nebudete zklamáni. Gary Taubes je často považován za nejlepšího vědeckého publicistu své generace, mj. získal hned třikrát prestižní cenu americké národní asociace vědeckých autorů.

Taubes staví svůj „Případ věda vs. cukr“ čestně a s vědecky-založenou medicínou v srdci. Jeho kniha není jednostranným, zaujatým spíláním proti nešvarům konzumaci cukru. Pečlivě argumentuje pro a proti, sleduje příčiny až k primárním studiím či důkazům, a co je důležité, jde do historie toho, jak jsme se vůbec ocitli v tomhle průseru, kdy tolik lidí bojuje s obezitou a cukrovkou, jako můj kamarád. Taubes je natolik objektivní a vědecký, že si nenárokuje patent na pravdu. Předkládá nejlepší argumenty a otevřeně připouští jejich nedostatky či mezery pro budoucí výzkum. Ponechává rozhodnutí, jestli na tomto základě jednat či nikoli, na čtenáři.

The Case Against Sugar nabízí unikátní pohled na konzumaci cukru z hlediska veřejného zdraví i čistě individuální perspektivy. Sám jsem nikdy moc sladké nejedl (dodnes nemám jediný kaz), ale po přečtení Taubesovy knihy jsem odhodlán vyhnout se jeho (vědomé) konzumaci úplně. A tento hluboký dopad z ní dělá silného kandidáta na mou knihu roku. Vřele doporučuji.

pátek 20. října 2017

Pasi Ilmari Jääskeläinen: Literární spolek Laury Sněžné

Na dovolené člověk přečte ledaco. Třeba román: Literární spolek Laury Sněžné. Na obálce se skví endorsement Financial Times (!), že „připomíná raného Murakamiho“, (!!) a já uznávám, že už to mě mohlo varovat. Otvírák je přitom slibný. Kniha začíná záhadou a je dobře napsaná. A nepostrádá fantazii, humor ani spád, čtenáře pohltí a svádí dějem dál a dál. Problémy textu vyplouvají na povrch postupně, za polovinou. Styl je spíš vydřený a je na něm znát, jak se autor místy mordoval, aby napsal něco chytrého či vtipného. Co je však horší, samoúčelných záhad přibývá a výsledkem není lehké fantastično, ale spíš těžké zklamání, když čtenář v závěru zjistí, že autor nepřináší žádné rozuzlení, vyjma jakési berličky pod čarou, ne nepodobné výkřiku v závěru nové série Twin Peaks — té v podstatě vytýkám totéž co této knize či právě Murakamiho urputně dlouhé trilogii 1Q84, kde se čtenář na konci taktéž vysvětlení nedočká. Jinými slovy, jde opět o výstavní kus žánru mystic bullshit. Samoúčelné mystično na efekt, které na první pohled pěkně vypadá, dobře se čte, baví, ale postrádá smysl či hlubší myšlenku, jíž se vyznačují skutečně velké romány.

pondělí 16. října 2017

Andre Agassi: Open

Agassiho tenisová autobiografie Open z roku 2009 je v každém ohledu mimořádná kniha. Lze ji nahlížet z mnoha úhlů coby svého druhu umělecké dílo: Jako jednu z nejnepravděpodobnějších cest k úspěchu v dějinách moderního sportu… Jako mistrně napsané paměti syna urputného amerického imigranta… Jako meditaci o životě, vrtkavé slávě a hledající duši… Jako motivační životopis elitního sportovce, který uspěl navzdory okolnostem i vlastní vůli… Jako thriller plný podivuhodných postav, dějových zvratů, souborů i romancí… Je tam všechno a mnohem víc. Kniha taktéž odolala zkouškám času. Přestože vyšla už v minulé dekádě, nezestárla ani o píď. Doporučoval ji Otto Bohuš na našem think-tanku v Brně a i když tenis hraji (a příležitostně i sleduji), ve skutečnosti jsem nevěděl, jak jinaký hráč Agassi byl. Vychutnal jsem si knihu o to víc objevováním jeho životního příběhu, stránku za stránkou. Agassiho Open je jedna z nejlepších knih, jakou jsem za poslední roky četl, protože tak nějak promlouvá přímo do duše, svou upřímností, prostým, ale i krásným jazykem, nenásilnými vhledy do pracovní etiky, budování týmu a přerodu z člověka hledajícího do muže poznání. Agassiho sebevyjádření měl na svědomí elitní ghostwriter, držitel Pulitzerovy ceny J. R. Moehringer. Není divu, že (podle Amazonu) Forbes, SF Chronicle i Washington Post vybrali Open jako knihu roku. Ať už se píše jakýkoli rok, dost možná to budete cítit podobně i vy.

pátek 6. října 2017

J. Doudna & S. Sternberg: A Crack in Creation

A Crack in Creation (2017) je nejstřízlivější, a tedy asi i nejlepší kniha o genovém inženýrství, jakou jsem dosud četl. (Není tak grandiózní jako Life at the Speed of Light Craiga Ventera, ani to není fantasy a la Harari.) Doporučoval ji Richard Dawkins a její autorkou je vědkyně Jennifer Doudna, spoluobjevitelka revoluční techniky známé jako CRISPR, o níž se poslední dva tři roky šušká jako o příští velké věci v oblasti vědy a biotechnologií. Stručně řečeno jde o velice spolehlivou, levnou a účinnou metodu, která umožňuje provádět genetickou manipulaci s dříve nevídanou přesností. Díky CRISPRu můžeme prakticky volně editovat genetický kód buněk či embryí (někdy i celých organizmů) a v podstatě tím natrvalo změnit, vymýtit či naopak oživit třeba i celý živočišný druh, včetně člověka. Je libo „záplatovat“ ještě nenarozené embryo proti všem známým genetickým defektům? Imunizovat celou populaci moskytů proti přenosu malárie či dengue? Technicky vzato to CRISPR umožňuje již dnes. Potenciál relativně nenáročné metody je tak ohromující, že jediné, co šíření brání, jsou etické a bezpečnostní obavy. Kniha je do té míry oči-otevírající, že až ji dočtete, přijdou vám laické debaty o povolení či zákazu GMO asi jako bychom se dnes bavili, jestli je rozumné používat internet. Doudna vám nade vší pochybnost ukáže, že věda a s ní související technologie jsou už o pár generací dál a řítí se nezadržitelně vpřed, do neznáma. Kniha velká nikoli stylem, ale obsahem — doporučuji.