středa 23. listopadu 2016

Greg Steinmetz: The Richest Man Who Ever Lived

Nejbohatší člověk, co kdy žil, neboli The Richest Man Who Ever Lived: The Life and Times of Jacob Fugger je nejzajímavější kus historie, na jaký jsem narazil od Fearsovy Historie svobody loni v zimě. Název nepřehání. Německý obchodník Jacob Fugger (1459-1525) měl mnohem větší bohatství a politický vliv než všichni vladaři a papežové té doby, než konkurenční klany benátských bankéřů, než moderní Rothschildové a Rockefelleři. Vzpomínáte, jak Taleb v Černé labuti situuje svůj Extrémistán mimořádných odchylek do novověku, zatímco předvídatelný Průměrostán situuje do středověku a dál? Špatně. Fugger sám byl černá labuť olbřímích rozměrů a historie jeho života a doby je fascinujícím svědectvím o nástupu ranného kapitalismu. Myslel jsem, že tuhle knihu budu číst dlouho, ale je napsaná tak božsky, a přitom historicky objektivně a věrně, že jsem ji zhltal za pár dní. Maximálně doporučuji, tomuto dílku nemohu nic vytknout.

neděle 6. listopadu 2016

Adam Grant: Dávat a brát [Give and Take]

Dávat a brát (Give and Take) je můj další kandidát na osobní knihu roku. Ba co víc, kdybych to měl posuzovat jen podle toho, jak jsou mi autorovy postoje blízké, byl by to jasný favorit! Na rozdíl od Goodmanova řinčení virtuálními zbraněmi ve Future Crimes a Newportova až asketického přístupu v Hluboké práci, Adam Grant vystihuje dokonale postoje, které už spoustu let sám zastávám a prakticky beze zbytku z nich vycházím při jednání s lidmi. Dávat a brát je kniha o tom, že dávat s rozumem je ve skutečnosti mnohem lepší než brát, a s Petrem Koubským jsme se letos na iCollege (bez přípravy) jednohlasně shodli, že by to měla být doporučená četba pro moderní podnikatele. Zjednodušeně, Grant pomocí mnoha příkladů a studií čtivě ilustruje, že existují tři základní typy lidí a tomu odpovídající strategie vztahů: 1. Příjemci (takers), 2. Dárci (givers) a 3. Dorovnávači (matchers). Příjemci se snaží z většiny situací vytřískat co nejvíc pro sebe, dárci naopak více dávají a dorovnávači jednají recipročně — s Dárci si navzájem pomohou a Příjemcům na oplátku taky zatopí. Grant dále tvrdí, že při hodnocení úspěšnosti podnikatelů a profesionálů se ukazuje stále tentýž vzorec: Dárci konči poslední, protože s nimi může každý snadno orat. Naopak, úplně nejlíp jsou na tom, tum-tu-dum, chvíle překvapení, také Dárci! Respektive Dárci racionální (rational givers), kteří se sice rádi rozdají, ale zároveň dokážou rozpoznat třeba i maskovaného Příjemce a jsou vůči nim prakticky imunní. Jako typovému Dárci mi tahle kniha naprosto mluvila z duše, protože vyjmenovává všechny strategie, jimž jsem se musel postupem let pracně učit. Jak už jsem ostatně psal i někde jinde, od přírody jsem (jako asi většina lidí) typologicky měkký vyjednavač a když jsem byl ještě student, nechal jsem se snadno ukecat a dokonce nadchnout do značně nevýhodných podniků. Dávat a brát je kniha, která v čeština vyšla už v roce 2014 u Bizbooks a na to, jak je skvělá, žalostně zapadla. Nebýt zmínky v Newportově Hluboké práci a několika náznaků v Prodávat je lidské, nejspíš bych na ni ani nepřišel. Tahle minirecenze je mým malým pokusem to napravit. Doporučuji všemi deseti, nejen podnikatelům, ale prostě do života.

čtvrtek 27. října 2016

Na volné noze: Podnikejte jako profesionálové

Možná jste si všimli, že jsem letos vydal zde na blogu jen zlomek knižních tipů oproti minulým rokům. Od ledna jsem totiž psal knihu vlastní — v září jsem dopsal pro nakladatelství Melvil knihu Na volné noze s podtitulem Podnikejte jako profesionálové. Rukopis má 763 normostran a vydání plánujeme už na jaře: http://bit.ly/KNIHA

čtvrtek 6. října 2016

Orson Scott Card: Ender's Game [Enderova hra]

Během vyčkávání v zácpě na D1 jsem dočetl slavnou sci-fi Ender's Game. I při jisté schematičnosti má román něco do sebe — takový čtivý mix Harryho Pottera, Ready Player One a Hyperionu, řekl bych. Do auta na udržení pozornosti ideální.

neděle 11. září 2016

Michael Lewis: Liar's Poker [Lhářův poker]

Konečně jsem si přečetl Lewisův slavný debut Lhářův poker o jeho počátcích na Wall Streetu v Salomon Brothers. Dlouho jsem tuhle knihu z roku 1989 odsouval z obavy, že už nebude aktuální, ale pak mi Daniel Gladiš říkal, že se mu od Lewise líbila snad nejvíc a nakonec mohu jen souhlasit — je úžasná. Na Wall Streetu se vlastně nic nezměnilo. Už se nedivím, že i starší Lewisovky jsou stále tak populární. Jsou totiž nadčasové a je to i čtenářský požitek. Text je tak svěží, jako by jej napsal letos. Mistr pera!