neděle 12. srpna 2018

Andrea Popprová: Tajemství permoníků

Starší knížku Tajemství permoníků z roku 2006 nám darovala pro Rikiho (3r) Naďa Moyzesová a opravdu moc se mu líbila! Andrea Popprová jako autorka textu i krásných ilustrací vystavěla příběh plný různorodých úkolů, za které malý čtenář sbírá (a na poslední stránce vybarvuje) diamanty. Jestli máte malé děti 3-5 let, doporučuju, Tajemství permoníků je samo o sobě malý knižní klenot.

neděle 5. srpna 2018

Matthew Walker: Why We Sleep [Proč spíme]

Na knihu Why We Sleep jsem narazil zhruba ve stejné době jako Melvil, který ji právě vydal česky jako Proč spíme. Špičkový vědec, profesor neurověd a psychologie na UCLA Matthew Walker v ní předkládá asi nejucelenější a nejaktuálnější pohled na výzkum spánku, jaký si můžete v současné populárně-vědecké literatuře přečíst.

Rozhodně nejde o řídké čtení a na 400 stranách zažijete nespočet aha-momentů, zejména pokud jste své znalosti od školy neoprášili. Přičemž je skvělé, že Walker objasňuje jak komplikovanou fyziologii spánku a jeho zdravotní dopady, tak i zajímavé okrajové fenomény, jako je náměsičnictví nebo lucidní snění, kde Walker potvrzuje objektivní podstatu tohoto jevu (s lucidním spáčem je možné „komunikovat“ prostřednictvím smluvených signálů pohybem očí) a spekuluje, že může jít o jistý druh evoluční odchylky či výhody.

Individuální zdravotní přínos knihy bude obrovský zejména pro čtenáře, kteří spí málo (a myslí si, že je to vpoho), anebo bojují s nespavostí a fixlují pomocí prášků na spaní. Jejich účinnost je podle Walkera přinejmenším sporá (hello again, big pharma) a vedlejší účinky docela šokující. Prokazatelně zvyšují úmrtnost.

Když pominu trochu suchý, britský styl, slabých míst nemá kniha mnoho. Já bych nicméně ocenil, kdyby Walker méně agitoval a o to více přidal na zdravé vědecké skepsi. Jakkoli chápu, že jde o titul pro masové publikum, výsledky mnoha v knize citovaných studií jsou natolik čerstvé, že budou bezpochyby zpochybněny, nebo přinejmenším korigovány budoucím výzkumem. Od autora bych očekával přinejmenším to, že bude trochu krotit své, a tedy i čtenářovo nadšení. Když to zjednoduším, Walker tvrdí, že spánek je naprosto klíčový a zásadní, ale přesně totéž tvrdí populárně-naučné knihy o výživě, pohybu či duševní hygieně; každý autor zkrátka přeceňuje a vyzdvihuje to své. Proto bych čekal, že Walker častěji zmíní vedle statistického pohledu z výšky i jakési „výjimky potvrzující pravidla“, což povětšinou nedělá a ponechává tak kritické přezkoumání svých doporučení na čtenáři. Velké mínus za jinak velkou jedničkou pro celou knihu.

Klady ovšem převažují do té míry, že bych Proč spíme klidně zařadil do úzkého výběru na osobní knihu roku 2018. Praktický přínos byl i pro nás obrovský, jakkoli jinak spíme docela dobře. Lenka hned pořídila zatmívací závěsy (na Retreat.cz je nepotřebujeme, bo tam je, slovy místních, tma jak v dupě) a osobně jsem dost omezil i kofein a alkohol před spaním, který podle Walkera oslabuje paměť i klíčové fáze spánku. Ale přehánět to taky nebudu, žjo.

Celkově řadím Proč spíme k zásadním titulům tohoto roku.

Tohle není kniha, ale manuál k utajené superschopnosti nás všech: kvalitnímu spánku, který léčí, regeneruje a udržuje naše tělo i mozek v perfektní kondici. Jedna z nejdůležitějších knih o zdraví vůbec.

sobota 23. června 2018

Patrick Zandl: Apple, cesta k mobilům

Dočetl jsem 6 let starou knihu Apple: Cesta k mobilům, která mě zaujala v Levných knihách, protože ji napsal Patrick Zandl. A je fakt skvělá! Překvapivě (a navzdory obálce) se moc netočí kolem Jobse. Popisuje produktovou strategii firmy vůči tržním podmínkám a konkurenci, s velkým důrazem na iPhone a historické protnutí telekomunikací a IT. Knížka je svižná, plná zákulisních detailů, extra zajímavá jak pro podnikatele, inovátory a investory, tak pro jablíčkové konzultanty jako Martin Světlík, kterému se taky moc líbila. V životě jsem nevlastnil jediný Apple produkt (jen jeho akcie), ale Patrickův text jsem i tak přečetl jedním dechem. Ve středu jsem naklusal do Levných knih, že bych ještě aspoň dvacet kousků koupil a rozdával je technologickým nadšencům v mém okolí, ale po knize se prý jen zaprášilo. Třeba budete mít větší štěstí. Good job, Patrik!

sobota 16. června 2018

Michael Connelly: Black Ice + Concrete Blonde + Last Coyote + Trunk Music + Angels Flight + A Darkness More Than Night + City Of Bones + Lost Light

Obávám se, že dokud nedotáhnu edit Na volné noze pro anglické vydání, bude můj letošní čtenářský deník dost fádní. S hlavou plnou vlastních myšlenek nemám moc chuť na náročnější četbu, takže jsem na cestách a v jiných mezičasech naposlouchal dalších 8 „boschovek“ — The Black Ice, The Concrete Blonde, The Last Coyote, Trunk Music, Angels Flight, A Darkness More Than Night, City Of Bones a zatím poslední Lost Light. Na Larssona to sice nemá (to nemá z moderních detektivek žádná), ale jinak je to všechno, jenom ne ztráta času. Connelly umí dobře psychologii postav v mezních situacích a Bosch je moderní hrdina, kterému se happy end vyhýbá víc než občas nějaká ta kulka. Přesto dokáže vytrvale balancovat na klikaté a navíc ostré hraně mezi tím, co je procedurálně a morálně správné. Oceňuji i autorovu znalost reálií policejní práce LAPD, s níž je očividně hluboce obeznámen, ale také suché hlášky či nevtíravé tipy na boží jazzové desky, které Bosch poslouchá, když se občas dostane před půlnocí z práce domů. Z celé 20dílné série mi ještě zbývá 7 kousků + novinka, která vyjde v říjnu. To bych moh do té doby stihnout!

neděle 6. května 2018

Nassim Nicholas Taleb: Skin in the Game

Čtení nového Taleba bych přirovnal ke skleničce portského před spaním: Je to příjemné. Rychle stoupá do hlavy. A je vám jasné, že toho nesmíte vypít moc najednou. Skin in the Game neboli Kůže ve hře představuje znatelný odklon od dosavadní série Incerta (Zrádná nahodilost, Černá labuť, Prokrustovo lože, Antifragilita), když jen zlomek prostoru věnuje vysvětlení a obhajobě triviální základní myšlenky, ale o to více se snaží škatulkovat její porušitele. Novou knihou Taleb otevřeně provokuje a zvyšuje sázky na nesmrtelnost, přičemž není vyloučené, že uspěje. Už teď patří k nejcitovanějším soudobým filozofům vědy. V tomto kontextu chápu Kůži ve hře jako pokus vymezit se proti lidem, jejichž přístup není podle Taleba dostatečně rigorózní. Fackuje Stevena Pinkra, Sama Harrise, dokonce Richarda Dawkinse a další populárně-vědecké celebrity. Možná vám to přijde smutné a tragické, ale tak se prostě hra hraje. Dějiny vědy jsou osobními konflikty posety a nezřídka pohltily i velikány, viz třeba záštiplný střet o kalkulus mezi Izákem Newtonem a Leibnizem. Také Taleb se rozhodl tuhle zbrojní skříňku otevřít a střílet ostrými. Rozhodně je zábava to číst, ale problém je se zvolenou ráží. Pokud chtěl své oponenty sejmout, měl si vybrat něco většího než pistolku na antiperle. Argumenty nejsou ničivé, místy ani přesvědčivé a i když s mnoha Talebovými postoji je snadné sympatizovat či přímo souhlasit, výsledkem je přinejlepším plichta. Své stoupence Taleb ujistí o své sečtělosti a genialitě, zatímco v očích svých odpůrců ještě stoupne jako pozér a egomaniak. Pro ty ostatní pak nebude snadné se rozhodnout, ke kterému táboru se přidat, a je-li to vůbec nutné. Osobně považuji Talebovy knihy včetně této poslední za přínosné a rozhodně jsou pro mne větším obohacením než tituly typu Superprognózy, které se za revoluční sice vydávají, ale už na první pohled jim chybí myšlenková hloubka. Tohle není Talebův problém. Jeho výzva do budoucna bude spíš najít si nové téma, protože to stávající se zdá být v každém ohledu vyčerpané až do dna. Taková lepší lahev portského, no.