neděle 16. května 2010

Ayn Rand: Atlas Shrugged

Na Atlas Shrugged jsem dostal tip od kamaráda Aleše Drobka s tím, že jde o jednu nejpodivuhodnějších knih vůbec. O více než 1.000 stránek později a o pár měsíců starší nemohu než mu dát (opět) zapravdu: tahle kniha se vymyká průměru snad ve všech myslitelných ohledech. Tak především jde o filozofický epos z roku 1957, který je v USA občas citován jako 2. nejvlivnější kniha po Bibli a jehož autorkou je výjimečná žena. K odkazu Ayn Rand se hlásilo a hlásí mnoho Američanů, od těch nejmocnějších (Reagan, Greenspan), až po ty úplně obyčejné (jen do roku 2007 se prodalo 25 milionů výtisků jejích knih a po vypuknutí finanční krize v roce 2008 zájem veřejnosti ještě prudce vzrostl). Na druhé straně, akademici se na Rand dívají skrze prsty a rovněž naše filozofické slovníky její jméno zpravidla neuvádějí. Samotný děj románu je v podstatě okrajový a podřizuje se plně hlavnímu cíli autorky, kterým je praktická demonstrace její objektivistické filozofie. Vrcholem tohoto ojedinělého přístupu je pak tříhodinový monolog jedné z hlavních postav v závěru knihy. Ideově Rand spadá do individualismu a liberalismu. Občas jsem se dokonce nemohl ubránit dojmu, že jde o románovou fikci napsanou pod vlivem Hayekovy The Road to Serfdom, přestože jde zřejmě o paralelu, nezamýšlenou, a o to hodnotnější. Atlas Shrugged je mimořádně provokativní a kontroverzní kniha — místy jsem doslova výskal nadšením, jinde s autorkou prudce nesouhlasil. Vyloženě mne ale prudila naivní romantická zápletka, která se vine celým příběhem; tu si Ayn opravdu mohla odpustit. Celkově jde ovšem o dílo, které stálo u kolébky moderního liberalismu a už jen proto by si zasloužilo české vydání. Závěrem jeden citát Ayn Rand: „Nejsem ani tak advokátkou kapitalismu, jako spíš egoismu; a nejsem ani tak advokátkou egoismu, jako spíš zdravého rozumu. Uzná-li člověk svrchovanost rozumu a uplatňuje-li jej důsledně, vše ostatní přijde samo.“

Ayn Rand: Atlas Shrugged