Oliver Burkeman: The Antidote

Jedovatý Protijed. Asi takhle nějak bych shrnul své dojmy z knihy, která (nikoli skromně) nese název Protijed: Štěstí pro lidi, kteří nemohou vystát pozitivní myšlení. Jak to říci jinak: další gladwellovka, která látá páté přes deváté, studii s citací, interview s reportáží, jen aby dospěla v epizodickém sledu k předem připravenému závěru? Ten je nakonec podobně vyhrocený jako ideologie pozitivního myšlení, proti které autor útočí. Jsem pragmatik. V životě jsem potkal dost lidí, kteří ideje blízké této knize vyznávali, a šťastní nebyli. Jinými slovy, tenhle protijed nefunguje nijak spolehlivě a při špatném dávkování může i ublížit, což ovšem Burkeman zcela pomíjí. Místo toho jen alibisticky cituje toho či onoho, o špatně skrývané adoraci neomystika Eckharta Tolleho ani nemluvě. V knize také úplně chybí byť jen stručný výčet věcí, které přinášejí štěstí do života většině z nás, a přitom nejsou nijak podmíněné pozitivním myšlením: každodenní pohyb, zdravá strava, soužití a rodina, smysluplná práce, přátelství, komunita… The Antidote není špatná kniha. Je čtivá, místy objevná, ale trpí nevyvážeností a příliš rychlým sprintem ke snadno zpochybnitelným závěrům. Podávat po velmi malých dávkách!