Peter Mayle: French Lessons [Francouzské hodokvasy]

Máte-li slabost pro vše francouzské a knihy Petera Maylea (Rok v Provenci, Dobrý ročník), sežeňte si jeho Francouzské hodokvasy aneb dobrodružství s nožem, vidličkou a vývrtkou (v mém originále French Lessons, 2002). Při psaní toho hodně projel, ale také vypil a snědl. Každá kapitola pojednává o jiné francouzské specialitě: vino, sýry, drůbež, šneci, žáby, lanýži atd. Na každou z nich však nahlíží netradiční optikou nějaké místní události — festivalu, slavnosti či jiné tradice. Nechybí ani líčení, jak vypadá léčebný pobyt ve francouzských lázních, kde kouzlí jeden z nejvěhlasnějších šéfkuchařů světa. Či v jakém utajení vzniká každoroční Michelinův průvodce, bestsellerová stálice frankofonního knižního trhu. Nyní už chápu, že získat a hlavně udržet michelinskou hvězdu (neřku-li dvě nebo dokonce tři) desítky let vyžaduje nejen nesmírnou vytrvalost v důrazu na kvalitu, ale také posedlost detailem, včetně takových drobností jako je manikúra obsluhy — tu a tam trocha špíny za nehty a pá-pá hvězdičko! Ze čtení i našich cest po Francii jsem však si odnesl ještě jeden důležitý postřeh. A to, že soudobé potravinové obrození (nebo jak to nazvat) s důrazem na kvalitu, bio a lokální produkci je něco, co Francouzi nikdy neztratili. Naopak, nedůvěra ve vše nefrancouzské, nelokální a nepřirozené je pro Francouze charakteristická odjakživa a Mayle to vtipně ilustruje třeba snahou místních farmářů o doložení ušlechtilého původu každé jednotlivé slepice, nejlépe nezfalšovatelným kroužkem se jménem a adresou chovatele. Francouzské hodokvasy zajisté nejsou nejlepší Maylovou knihou, ovšem zůstaneme-li v kategorii knižních průvodců, nemá jen tak konkurenci. Takhle si představuji inspiraci na cesty. Ne tisíc, ne sto, ale tucet tipů, které stojí za to navštívit, ehm, ochutnat.