Bedřich Golombek: Trampoty eskymáckého náčelníka v Evropě

Tato malá knížka s podtitulem nejtěžší léta Jana Welzla líčí slavný návrat pravděpodobně nejneuvěřitelnějšího Čecha všech dob (podle slov Ladislava Smoljaka byl dokonce jedním z pravzorů pro postavu Járy Cimrmana). Jan Welzl, známý též pod pseudonymem Eskymo Welzl, strávil velkou část svého života na dalekém Severu v nepředstavitelně tvrdých podmínkách, mimo dosah civilizace a zákona. Kolem roku 1924 ztroskotal se svou lodí u amerických břehů a bezradné úřady jej vrátily zpět do Evropy, kde se přes Hamburk dostal až zpátky do rodného Zábřehu. Jeho návrat naštěstí vzbudil pozornost veřejnosti i novinářů; koncem roku 1928 Welzla dokonce přijal prezident Masaryk. Welzl byl rozený vypravěč a jeho příběhy ve své době doslova obletěly svět. Knížečka, o které je zde řeč, popisuje humornou a barvitou formou vznik welzlovské legendy očima redaktorů Lidových novin Bedřicha Golombka a Eduarda Valenty, kteří mnohé Welzlovy historky zaznamenali. V době Welzlova vyprávění ještě nebyla krajina jeho příběhů dobře prozkoumána, on sám mapám nerozuměl a historky byly tak šílené, že mu mnozí současníci nevěřili. Teprve čas potvrdil reálný základ Welzlova vyprávění, byť notně přibarvený obratným jazykem světoběžníka. Na knížce mne mimo jiné fascinovala Welzlova láska k osobní svobodě, kvůli které ochotně léta (či spíše zimy) snášel nepředstavitelně těžké podmínky Severu. Druhého tak bezmezně svobodomyslného člověka bychom v našich moderních dějinách hledali jen stěží.