Knižní soubor padesátky zasvěcených esejů o mezinárodní politice USA z let 2007 až 2011 je dosud živým vzorkem názorů předního levicového intelektuála Noama Chomského. A je-li Ridley racionální optimista, pak je Chomsky racionální pesimista par excellence (stejně jako náš Jan Keller). Chmurnou vizi střídá černá, pak ještě černější. Jakkoli je Chomského rozhled obdivuhodný, trpí jeho práce nedostatky, které zmiňuje Sowell ve své kritice veřejně angažovaných intelektuálů. Autorovo spílání západnímu vykořisťovatelskéhmu systému končí nevyhnutelně hledáním alternativy u lidí, jako je Hugo Chávez, kterého Chomsky blahořečí za podporu venezuelského lidu. No děs! Chomského aktivismus má jasně čitelnou agendu (zdiskreditovat Západ), ale chybí mu jedna zásadní věc, kterou nalézám u neméně angažovaného Ridleyho: predikce. Chomského hypotéza polarizovaného světa nezná předpovědí. Navzdory knižnímu názvu je to jen barvitá dezinterpretace událostí. A to už dnes nestačí.