Yuval Noah Harari: Sapiens

Mám ve čtečce pár restů v podobě knih, které jsem na jaře přečetl a ne úplně se mi líbily. Nicméně recenzi si zaslouží, tak s chutí(?) do toho: Prvním z mých zklamání je Harario trhák Sapiens (česky s podtitulem Od zvířete k božskému jedinci). Čte se moc pěkně, ale má pár nedostatků, přes které jsem si nedokázal knihu oblíbit. Má jít o stručnou historii druhu Homo Sapiens, ale ve skutečnosti jde spíše o soubor úvah na téma lidství, který se přelévá od (doufám) zdokumentované historie, přes filozofování o všem možném, po divoké spekulace završené jakýmsi neobudhistickým poselstvím. A velký problém knihy je, že hranice mezi historií a spekulací je zcela nezřetelná. Po dočtení jsem procházel recenze knihy a ty kritické by se daly shrnout do výroku, že Harariho slova jsou místy rychlejší než věda a výzkum. Jak trefné! Autor na bombastických tvrzeních rozhodně nešetří. Zatímco v první části ještě drží svou imaginaci na uzdě, když píše, že to či ono nevíme s jistotou a chybí data, s přibývajícími stránkami míchá fakta, domněnky a bonmoty s virtuozitou Tomáše Sedláčka. Například poté, co zručností matky v poklusu profackuje teistická náboženství, přichází překvapivě smířlivá pasáž o ranném buddhismu, aniž by považoval za nutné zmínit, že fundamentálním budhistickým dogmatem není nirvána, ale karma a koloběh životů, bez nějž by jaksi ten život v odloučení a odříkání pozbýval smysl. Prostě budhismus je fajn a tečka. Podobně předpojatá je pasáž v závěru, kde argumentuje, že štěstí moderního a historického člověka je zhruba tak stejné. Protože serotonin. Přitom jej ani nenapadne, že důležitější než chemické štěstí by mohla být absence neštěstí u těch, kteří by roky truchlili nad ztrátou svých blízkých, ve válce, moru, hladu, rození apod. Musím pochválit standardní zdrojování, ovšem s výhradou, že řada „revolučních“ myšlenek, které z knihy vyznívají coby Harariho vlastní úvahy, jsem už četl v knihách jiných autorů a není jasné, jestli k nim Harari došel nezávisle sám, nebo pozapomněl uvést zdroj. Pokud by se kniha profilovala jako soubor historických úvah, hodnotil bych ji výrazně lépe, než když přichází s hawkingovským podtitulem Stručná historie lidstva.