Karl Popper: Věčné hledání

Sám autor opatřil tuto knihu výstižným a všeříkajícím podtitulem Intelektuální autobiografie. A opravdu: většina kapitol popisuje genezi popperovské filozofie a jen malý zlomek knihy je věnován důležitým epizodám z jeho osobního života. Jako filozof, vědec a intelektuál byl Sir Karl Raimund Popper (1902-1994) ve 20. století jakoby u všeho. Jeho kritika marxismu, potažmo veškerého historicismu, je dodnes naléhavě aktuální, stejně jako obhajoba otevřené společnosti. Přispěl k ústupu zastaralých vědeckých metod a jeho teorie vědeckého poznání inspirovala několik generací přírodovědců, včetně těch největších. Kromě těchto stěžejních životních témat obsahuje kniha celou řadu kapitol, které odhalují obrovský rozsah Popperových zájmů, od úvah o zrodu polyfonní hudby a nesmyslnosti modernismu v umění, přes dosti originální analýzu Darwinismu, až po slavnou teorii tří světů, v nichž se jako lidské bytosti pohybujeme, a podle které je třetí svět sdílených idejí tím, co dává našemu životu hlubší smysl: „Stejně je to s našimi dětmi, teoriemi a nakonec se vším, co podnikáme. Naše produkty se stávají na svých tvůrcích naprosto nezávislými. Od svých dětí nebo teorií můžeme získat větší vědění, než jaké jsme do nich vložili. Jedině tak se můžeme pozdvihnout z bažin své nevědomosti.“ — Právě tak byly některé Popperovy názory překonány, zatímco jiné žijí nezávisle na svém původci dál a staly se součástí světa nás všech. Už jen proto stojí tahle netradiční autobiografie za přečtení.