Částečně autobiografický román spisovatele afgánského původu Khaleda Hosseiniho, který u nás vyšel pod názvem Lovec draků, mě přilákal tím, že jsem na něj narazil v několika žebříčcích nejlepších knih uplynulé dekády. Příběh je prostý a dojemně lidský. Točí se kolem základních životních hodnot a dělá to dobře, bez přehánění a vyumělkovaného patosu. Není to velký román, který by definoval nebo výrazně posouval románový žánr. Ale je to kniha s lidským dotekem a jednoduchým poselstvím. Líbil se mi motiv s pouštěním draků jako paralela zasuté vzpomínky, která se vine celým životem hlavního vypravěče, nikdy zcela z dohledu, jen napnout nit a přitáhnout ji zpět do zorného pole. Dobrý román. I když třeba náš Karel Čapek psal podobné a lepší (u knih jako tato si člověk uvědomí jeho světovost).