Nejde mi to přes prsty, ale musím to sem napsat: Gladwell napsal svou první slabou knihu. Respektive stal se obětí literárního stylu, který sám pozvedl k absolutním výšinám vědecko-populárního žánru a dnes jej kopírují stovky mnohem méně zručných autorů. Kouzelná formule spočívá ve spojení zdánlivě nesouvisejících příběhů, studií, faktů, statistik, citací a postřehů, které vyústí s patřičným wow efektem v překvapivý závěr — o sociálních epidemiích (Bod zlomu), zdánlivě neuchopitelné intuici (Mžik) či předpokladech osobního úspěchu (Mimo řadu). Obohatí vás to, ale čte se to napínavě jako detektivka. Geniální. Problém s Davidem a Goliášem je ten, že formule sice zůstala stejná, ale závěr O odpadlících, vyvrhelích a umění boje s obry se jaksi nedostavil. Vnímám to jako projev určité únavy žánru a možná i Gladwella samého z opakování tisíckrát omletého schématu. I jako čtenář si říkám: opravdu musím číst další knihu, v níž jedna chytrá studie stíhá druhou, prokládaná osobními medailonky a zasvěcenými komentáři autora? Gladwell je, nebo možná byl velkým duchem minulého desetiletí a měl by odvážně zkusit něco jiného. Tahle forma už mu nesvědčí.