Text je navíc nevídaně ambiciózní v tom, jak mocně se snaží kvantové vidění světa převést na společný epistemologický základ vědy coby vývojového sledu graduálně lepších vysvětlení. Vedle obvyklé exkurze do antiky, renesance a počátků osvícenství řadí nenuceně kapitoly o politice (navazující na Poppera), objektivním umění (překvapivě rezonující s Rand) či udržitelnosti pokroku (kde možná skutečně stojíme na počátku nekonečna).
Ano, mohl bych společně s některými recenzenty lamentovat nad tím, že expert by se neměl vrtat v tom, čemu nerozumí. Deutschovy názory jsou však natolik neotřelé, že stojí za to jim věnovat pozornost, i kdyby se měl většinou mýlit, což sám otevřeně připouští tvrzením, že každá velká teorie musí logicky začínat velkou spekulací. Argumentačně méně jistá vrstva knihy je tedy zároveň nejvíce intelektuálně vzrušující a svěží. Deutsch není druhý Richard Feynman, ale má jistě něco z jeho geniality, pokory i vtipu. Nejlépe to dokazuje vložená satirická kapitola o Sokratovi a jeho zjevení, které následně Platon zkreslí k nepoznání.