Výjimečně se stane, že i docela špatná kniha může člověku otevřít oči a změnit život k lepšímu. Braku jsem přečetl za život spousty a Daily Rituals: How Artists Work do něj stylisticky bezesporu patří. V podstatě jde o velký soubor mnoha a mnoha nezáživných popisů všedního dne neobyčejných lidí — umělců, spisovatelů, vědců a tvůrců obecně (bohužel převážně mužského pohlaví). Denní rituály sice nabízejí jen ubíjející čtenářský zážitek, ale sám jsem se nemohl ubránit schýze, že z pozadí těch osobnostních črtů a mlhavých historických postav prosvítá hlubší poznání o práci, jejím smyslu a zásadách, které měly mnohé z těch figur společné. Vnímal jsem dvě dominantní skupiny: Horečnatí a vášniví bohémové tvořící na jeden zátah z náhlé inspirace, nezřídka podpořené vhodnou substancí prodlužující stíny múz a zkracující život. 2) A pak profesionálové, pracující pravidelně den za dnem, v drtivém vítězném rytmu, často do vysokého věku a s překvapivě malými výkyvy v kvalitě díla. A ještě bych zmínil jeden vnější aspekt, na který mne upozornil ve své glose ke knize Dan Dimitrov, a tím je vliv místa na charakter díla. Genius loci v umění, práci a tvorbě je velké téma, což my, digitální nomádi, samozřejmě velice dobře chápeme :-) Dlouho jsem neměl takové dilema, jestli nějakou knihu doporučit, anebo naopak zatratit. Abyste mi rozuměli, tak kniha je opravdu špatná. Ale promlouvá skrze ni nejedna zásadní (protože každodenní) pravda o životě.