Kniha řízných esejů s podtitulem A Philosophy of Literature (Filozofie literatury) svou autorku nezapře. Ayn Rand psala o filozofii pro život na Zemi, známé jako objektivismus či realistický romantismus. V těchto textech se zaměřila konkrétně na obhajobu racionálního a selektivního přístupu k umělecké tvorbě, zejména s ohledem na formativní přínos. Umění zpočátku definuje jako dílo, které je nejvyšším cílem samo o sobě. Dále však tuto myšlenku rozvádí mnohem hlouběji a vedle románu přidává další formy: malířství, sochařství, filmovou a televizní tvorbu, hudbu či tanec. Filozofie Ayn Rand není suchopárná, jde bez obalu přímo k věci a na umění obecně vyzdvihuje to pozitivní, co lidi motivuje k překonávání omezení a hranic. Tvrdí, že filozofie by mnoha lidem posloužila lépe než psychoterapie. Soulad myšlení, postojů a konání člověka jakožto předpoklad šťastného života není podle ní věcí náhody, ale vědomého procesu emancipace jednotlivce. Přestože eseje v knize původně vznikaly odděleně, dohromady tvoří velmi soudržný celek. Zejména závěr mne vyloženě inspiroval k četbě Victora Huga a jeho posledního románu Devadesát tři. Pro někoho může být na druhou stranu trochu nevýhoda, že v textu je dost odkazů na Randiny proslulé romány The Fountainhead a Atlas Shrugged, jejichž znalost je pro plné pochopení některých pasáží v podstatě nezbytná.